Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

expedice.gif

 

ObrazekObrazekObrazekpoznámka:jsou zde pouze vlajky Finska,Švédska a Norska, dát sem všech devět, bylo by asi převlajkováno.......

*****************************************************************

 

 

Letos na jaře(rok 2007) jsem se trochu zamyslel, kam v létě vycestovat.Na východě jsem byl, na západě také, na jihu to již taky trochu znám.Nebylo by sice špatné překročit rovník, ale když jsem zvážil svou finanční situaci, tak jsem byl nucen to zavrhnout.Pak mne napadlo, a co tak sever, tam jsem byl pouze v Polsku a to je vlastně za rohem.Co ale kousek dál a pokusit se překročit severní polární kruh! Tenhle nápad se mi docela zalíbil a příští den jsem zavolal kamarádovi, co on na to.Řekl mi, ze se touhle myšlenkou již také zabýval a souhlasil, že by jsme to mohli letos uskutečnit.Moje paní, když jsem ji sdělil, co a jak, tak souhlasila a že by jela s námi.Tento počet, tři osoby se již nezměnil a zbývalo jen dohodnout, kudy tam a kudy zpět.ObrazekNakonec jsme se dohodli na trase, Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Finsko, Švédsko do Norska a pak zpět, částečně Norskem, pak Švédskem, přes Dánsko a Německo domů.Výsledná trasa je na obrázku vlevo a ve větším zobrazení si ji můžete prohlédnout ve fotoalbu.Odhad, co kamarád provedl byl něco přes 7 000km, byla to dobrá trefa.

Jak je u nás zvykem, dohodli jsme se na tzv.ekonomické jízdě autem po vlastní ose, potraviny sebou, žádné rezervace ničeho dopředu, spaní v přírodě a řešit vše až podle situace na místě.Hlavní bylo, mít sebou pořádnou mapu, aby člověk věděl, kde se právě nalézá.Nevím jak vy, ale pro nás je to dost důležité.Dále jsem ještě koupil na své auto Peugeot 405 střešní nosiče a zapůjčil jsem autobox, aby jsme měli dostatek úložného prostoru.Pak jsem jestě v supermarketu Tesco zahlédl českou autovlajku za pár korun a hned mne napadlo, že ji koupím a na cestě ji použiji.A taky že jsem ji použil.Obrazek

Jak to s ní dopadlo, je patrné z obrázku vpravo a jen chci podotknout, že se neutrhla naráz, ale milimetr po milimetru postupně ubývala.Jo a na zavěr jsem ještě zakoupil desetilitrový kanystr na železnou zásobu benzínu, jelikož nám nebylo známo, jak často narazíme na benzinovou pumpu v těch málo obydlených oblastech na dalekém severu.Chci jen dodat, že kanystr nebylo nutné použít.A málem bych zapoměl, ještě jsme zakoupili malý plynový vařič, což jsem mnohokrát velice ocenil.Z příprav je to tedy snad všechno, zbývá jen termín a ten jsme dohodli a to od 12. do 29.července 2007.Uvádím i rok, jelikož pak člověk po čase přemýšlí a kdy to vlastně bylo.

S vědomím, že projedem 9 státu a 11krát překročíme hranice jsme tedy ve stanoveném termínu asi ve 14hod. překročili hranice do Polska, které jsme měli v úmyslu projet bez nějakých větších zastávek.Ze začátku byla cesta směr Varšava, poněkud horší a tak první noc jsme spali poblíž města Kielce.Zato příští den se dalo jet podstatně rychleji a tak jsme již přespali v malé opustěné pískovně poblíž litevských hranic.Další den ráno jsme již brzy přejeli hranice do Litvy a i když je hlavní město Vilnius poněkud bokem naší trasy, tak jsme se tam vydali, jelikož jsme se dohodli, že navštívíme všechna hlavní města v Pobaltí.Vilnius je hezké město a připadal jsem si tak trochu jak u nás.Evropská architektura, fasády většinou hezky opravené a docela čisto a lidé oblečeni na stejné úrovni, jako u nás.Mimo hlavní město, tedy na venkově, je Litva rovinatá, poseta zemědělskými usedlostmi a s neuvěřitelným množstvím čápů a jejich hnízd.Nějak se jim tam musí dařit a to platí pro celé Pobaltí.ObrazekNo a pokud se mohu vyjádřit k silnicím, tak jsou, tedy aspoň ty hlavní ve velmi slušném stavu a nikde u nich se nevyskytovala policie.A vůbec, za celou cestu jsem v zahraničí nepotkal u silnice jediného policistu ale musím dodat, že by tam stál zcela zbytečně. Dopravní předpisy se na severu dodržují podstatně víc, jak u nás.Po přespání v Litvě jsme se příští den přesunuli do Lotyšska a zamířili k jejímu hlavnímu městu, jež se nazývá Riga.Tohle město se tak trochu podobá naši Praze a je opravdu na co se dívat.Peší zóny, předzahrádky, krásné budovy, kostely, parky a tržnice, Obrazekkteré však mne zaujali tím, že se tam prodává jen to, co tam prapůvodně patří, -tedy podle mého názoru-a to zelenina, ovoce, krásně čisté a upravené, různé potraviny a drobné řemeslnické výrobky a suvenýry.Nikoliv hlavně oblečení, jak je nyní u nás zvykem.Po prohlídce Rigy jsme zamířili směr Estonsko a již se nám podařilo ten den najít tam místo na nocleh.Příští den ráno jsme dojeli dopoledne do menšího města Pärnu, které jsme v centru prohlédli a pokračovali, směr hlavní město Tallinn.Toto město je typické tím, že střed historické části je na návrší, obehnané dobře zachovanými hradbami a z nich je překrasný pohled na zbývající část města.To jsem se již také trochu rozhlížel, kde se nachází přístav, jelikož nás čekala plavba přes moře do Finska a to do hlavního města zvaného Helsinky.A tak tedy po prohlídce města, které je opravdu krásné a stálo za návštěvu, jsme sedli do auta a začali hledat cestuObrazek, směr přístav.Mám zkušenost, že tohle místo bývá ve městech dobře značené a i zde, v Tallinnu tomu nebylo jinak.Bez větších problémů jsme vjeli do přístavu a vydali se zakoupit lístky na trajekt a to u společnosti AS TALLINK GRUPP- tel.:+372-640 9808,pokud by jste zatoužili po rezervaci.Když jsme stáli ve frontě na lístky, tak jsem měl pocit, že ne vše je v pořádku, jelikož lidé, co stáli před námi, měli povětšinou v rukou různé listiny, v kterých se různě probírali a já měl dojem, že jsou to rezervace.My měli pouze pasy a navíc, veškerá komunikace po cestě byla jen na mne, jelikož moje paní i kamarád anglicky, či jinak jak, česky nemluví.Když na mne došla řada, tak jsem se slečny v okénku bezelstně zeptal, jestli můžem komunikovat rusky.Ta s úsměvem a velmi ochotně souhlasila a tak jsem si nečekaně vyzkoušel ruský jazyk a vše proběhlo k oboustranné spokojenosti a já držel v rukou lístky a hned mi bylo tak nějak líp.V 19hod.jsme se měli zařadit do fronty k nalodění, což se povedlo a po chvíli jsme se i nalodili.Posádka trajektu je dobře secvičená a není problém, místo k zaparkování vám bude srozumitelně ukázáno.Pak je ovšem velmi nutné, zapamatovat si číslo paluby a Obrazekvýtahu, kde zůstalo vaše auto.V našem případě to bylo tak, že jsme měli velmi perné chvilky před přistáním, jelikož jsme na tuhle důležitou věc zapoměli.Ale nakonec to přece jenom dobře dopadlo a po najití auta nám spadl kámen ze srdce.Plavba z Tallinnu do Helsinek trvá cca 2hod.Po vylodění a projetí celnicí bylo 22.30hod.Co teď, hledat nocleh v přírodě se nedalo a tak jsme přespali přímo v Helsinkách u nějakého městského lesíku.Policie nás sice kolem druhé ráno zkontrolovala, ale po vysvětlení, že jsme připluli večer z Tallinnu a ráno se chystáme prohlédnout si Helsinky, jen řekli OK a odjeli.Po probuzení a snídani jsme si zajeli do centra Helsinek.Pěkné město, stojí za návštěvu a jako zajímavost uvedu, že čirou náhodou se nám podařilo zaparkovat auto poblíž restaurace HÁDANKA-Pivnice Helsinky, kde navíc za sklem byly vystavené různé starobylé věci od nás, včetně smaltovaných tabulí s nápisy-např.Pozor na střeše se pracuje atd.ObrazekDále pak v centru města, hned vedle, jak jsme si dali kávu, jsme viděli na předzahrádce slunečník s reklamou na Velkopopovický Kozel.Byla to takova milá připomínka naší, již dost vzdálené země.Po ukončení prohlídky města jsme zamířili na sever, do vnitrozemí Finska.Kdysi jsem slyšel, že Finsko je země tisiců jezer a mohu potvrdit, že je to pravda.Vnitrozemí je mírně zvlněná rovina a samé lesy, jezera a lesy jezera. Jistě i sem tam nějaké to městečko či osada. A tak jsme po cestě na sever navštívili např.města Jyväskylä, Oulu, Kemi a stále na sever až do města Rovaniemi, které je proslulé tím, že se tam nalézá severní polární kruh a na témže místě též Santa Claus' Main Post Office, čili hlavní poštovní úřad Santy-mimochodem, jeho stránky Obrazekjsou www.santaclaus.posti.fi , máte-li zájem se tam podívat. A je to cca 7km za městem. Samozřejmě, první co jsme udělali, když jsme se tam dostali, bylo překročení polárního kruhu-vždyť to byl ten hlavní cíl naší expedice-povedlo se! Jenže zdaleka ještě nejsme na konci téhle cesty, čeká nás ještě Švédsko, Norsko, Dánsko a přejezd Německa, než se dostanem domů.A tak tedy z finského Rovaniemi jsme zamířili směr severozápad na Pello a 19.7.07. jsme překročili hranice do Švédska-stav na tachometru-2 950km.-směr Pajala.ObrazekOvšem blížil se již večer a tak jsme se začínali rozhlížet po nějakém místě na přespání.Nedaleko za hranicemi Švédska-podotýkám, žádná celnice, jen cedule u silnice-jsme našli odpočívadlo, jehož součástí byly mimo jiné, též dva volně přístupné sruby včetně nádobí.A nejen to, ale i připravené dřevo na ohniště, které bylo hned vedle srubu, záchody včetně toaletního papíru. Prostě ideální místo na kempovaní a také jsme si to náležitě užili a jelikož všude kolem rostly hříbky, hlavně kozáci a křemenáče, tak jsme je měli k večeři a vyspali jsme se v tom srubu.Příští den ráno, před odjezdem se dostavil nějaký správce a vypadal spokojeně, žádný nepořádek jsme tam nezanechali.Jedem dále Švédskem na severozápad směr Pajala a přes ni na Vittangi, dále pak na město Kiruna.Švédsko je částečně rovina, ale již se začínají vyskytovat i hory a jezer je tu stále velké množství-je to krásná země.Dne 20.7.07. ve 14.55hod.Obrazek přejíždíme hranice ze Švédska do Norska a stav na tachometru je 3336km.Zamířili jsme směr Narvik, severský přístav a taky nejseverněji položené místo naší cesty-nachazí se 400km nad polárním kruhem.Již po cestě k němu jsme poznávali, že Norsko je opravdu bomba, nádherně drsná a neporušená příroda, prostě něco takového jsem ještě neviděl a pouhá slova to nemohou vyjádřit, je nutná osobní návštěva, kterou všem vřele doporučuji.Město Narvik nás přivítalo pochmurnou oblohou a deštěm.Prošli jsme si jeho centrum a je velmi zajímavé.Co nás také zaujalo, že téměř na každých dveřích místních bank byl nápis"peníze neměníme" a směnárnu jsme také marně hledali.V informačním centru mi bylo sděleno, že se zde v bankách eura nemění a směnárny zde také nejsou, máme prý používat platební karty, které jsou všude akceptovány.Celkový dojem jsem měl, že v Norsku nemají rádi euro a je nutné mít sebou buď jejich koruny, což jsme neměli, nebo mezinárodní platební karty, což jsme měli a skutečně byly všude akceptovány.Obrazek Po ukončení prohlídky města jsme se mostem přes fjord dostali za město a hned za mostem jsme se uložili ke spánku.Od příštího dne ráno naše cesta směřovala již víceméně stále na jih.Čekalo nás 400km. k překročení polárního kruhu v Norsku a to ze severu na jih.Pokud pojedete autem do Norska, zkontrolujte posilovač řízení, jinak vám upadnou ruce.Je to zde samá zatáčka, ale v Norsku místní řidiči jezdí přesně podle předpisu a jsou k sobě velice ohleduplní.Může se vám stát, tak jako nám, že silnice končí a dále je to možné pouze trajektem přes fjord.Organizované je to ale velice dobře a není nutné mít z toho nějaké obavy.My takhle pluli v místě zvaném Pognes a dále jsme pokračovali na Storjord, pod nímž se nalézá polarní kruh.Že k němu přijíždíte, poznáte již dopředu, jelikož krajina se začne pozvolna měnit na naprosto pustou náhorní rovinu, kde není vůbec žádná vegetace, jen na okolních horách se drží sníh.Jedete a pak se u cesty objeví cedule s nápisem"1 km.na polární kruh" a za chvilku jste tam.Zde v Norsku jeObrazek toto místo pojato poněkud důstojněji a ne tak komerčně, jako v Rovaniemi-Finsko, kde má svoji poštu Santa, jak jsem již psal.Je zde např.i památník partyzánů z druhé světové války a lidé zde projíždějící mají zvyk stavět na těchto místech malé kamenné mohylky, což je trochu vidět i na přiloženém obrázku.My jsme si zde nechali vystavit certefikáty o překročení polárního kruhu a mimochodem stav tachometru byl 3746km.Odtud jsme zamířili na Mo I Ranu a pak dále, směr na Storuman, což je již Švédsko.Při průjezdu hranic z Finska do Švédska je na tachometru 3868km. a čeká nás dost dlouhá cesta dolů.Projeli jsme města Tärnaby, Storuman, Östersund, Sundsval, Mora, směr Karlstad do Göteburgu a to již bylo24.7.07.V tomto městě jsme se zdrželi trochu déle i když nás přivítalo deštěm.Střed Švédska, kterým jsme projeli se dá Obrazekcharakterizovat jako zalesněná, mírně hornatá krajina i když občas bylo i poněkud větší stoupaní do hor a také jezer bylo ještě značné množství a některá značně velká.Kolem jednoho, jménem Vänern jsme snad projížděli déle, než půl hodiny, je to největší jezero ve Švédsku.Pokračovali jsme směr Malmö.Z tohoto místa jsme měli v úmyslu přejet do Dánska a to po mostech, zde k tomuto účelu postavených .Vedou přes moře a jsou značně dlouhé a ze začátku také dost vysoké aby pod nimi mohly proplouvat námořní lodě.Povedlo se a bez nějakých problemů jsme se přesunuli do hlavního města Dánska, Kodaně.První, co jsme udělali, když jsme zaparkovali v centru, tak jsme se rozložili na chodníku a uspořádali menší piknik, Obrazekjelikož jsme měli hlad, jak vlci.Nikdo se z kolemjdoucích nad tím nepozastavoval, v Kodani je totiž možné všechno, jak jsem se později přesvědčil.Toto město je velice hezké a je tam značně živo.Ulice plné lidí ze všech možných koutů světa a všude se něco děje.Živé sochy, různí hudebníci, tanečníci,prodavači balonků a tak podobně.U světově znamého lunaparku Tivoli nekonecně dlouhé fronty na vstupenky, ale prodej u pokladen probíhal rychle a tak zájemci dlouho nečekali.Jestli se ptáte, podívat se do Kodaně?-rozhodně ano!-nebudete litovat.ObrazekPo prohlídce Kodaně jsme zamířili směr Odense a pak Kolding.Dánsko je rovina a připomíná poněkud Pobaltí.Sem tam zemědělská usedlost, sem tam vesnice již podobné našim.Rozhodli jsme se přespat jestě v Dánsku, poblíž německých hranic a následující den, 26.7.07.projet Německo bez přespání až k nám domů, jelikož spaní na divoko v tomto státě je značně obtížné.A tak ve čtvrtek ráno v 8.40hod.a na tachometru 5933km. jsme přejeli hranice do Německa a přes Hamburk, Berlín a Drážďany jsme k večeru projeli přechodem Krásný les do naší vlasti.Ten den jsme ujeli celkem 917km a skončili v Lovosicích u mé sestry.Poprvé po patnácti dnech jsme se vyspali v postelích a také sprcha se již hodila.Příští den ráno 27.7.07. jsme přes Prahu a Brno konečně přijeli domů--na cestách jsme strávili celkem 16 dní.

Co dodat na závěr?Původně jsme měli obavy, jak to všechno zvládnem, ale mohu říct, že vše proběhlo hladce a pokud by se někdo chtěl vydat po našich stopách, jen mu to můžu doporučit a jsem si jist, že nebude litovat.Na dívání je toho opravdu hodně a jen tak pro informaci, autem proteklo celkem 530 litrů benzínu.

ps. a pokud se zas někam vypravím, docela rád se s vámi podělím o další  zážitky........

a nyní doporučuji kliknout na přiložený odkaz, což je album...

Obrazek

 

Náhledy fotografií ze složky Expedice na sever

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Poděkování

(Leoš Bárta, 7. 10. 2012 19:40)

Moc díky za krásné fotky a také za cestopis. Jste skvělí, my snad příští rok dokážeme totéž. Díky!

Ve vašich stopách

(Stanka, 16. 5. 2009 16:47)

Ahoj, stránky jsou krásné, zajímavé, velmi pěkné ke čtení a velmi inspirující. Již asi půl roku uvažujeme o něčem podobném. Může se mně, prosím, někdo ozvat pro další rady na cesty? Děkuji. petronilo(zavináč)seznam.cz

páni :)

(TheRefugee, 4. 3. 2009 14:37)

velmi zajímavé, toužím podniknout něco podobného, inspirovali jste mě :)

Sever

(Peter, 14. 12. 2008 21:34)

Som rád, že som narazil na vaše stránky. Je to zaujímavé a inšpirujúce čítanie. Asi začnem zháňat parťáka a vyrazím po vaších stopách. Peter